Uniformy vyjadřují pocit kompetence napříč profesemi, od doručovatele a personálu leteckých společností až po kuchaře a hasiče. Psychologické důsledky mohou být ještě silnější, pokud jde o otázky zdraví: Podle jedné studie publikované v lékařském časopise BMJ Open jsou lékaři, kteří nosí tradiční bílý plášť, vnímáni jako důvěryhodnější, znalí a přístupnější než ti, kteří pacientům poskytují zdravotní péči v uniformách nebo neformálním oblečení.
Studie z let 2015-16 vycházela z dotazníku, který byl předložen více než 4 000 pacientům v 10 amerických akademických lékařských centrech. Účastníci byli požádáni, aby ohodnotili své dojmy z lékařů vyobrazených v různých stylech oblečení, a odpovědi se lišily v závislosti na jejich věku a kontextu navrhované lékařské péče. Pacienti například dávali přednost tomu, aby jejich lékaři v ordinaci nosili přes formální oblečení bílý plášť, ale na pohotovosti nebo v chirurgickém prostředí dávali přednost uniformě. Mladší respondenti navíc obecně snáze akceptovali uniformu v nemocničním prostředí. Bez ohledu na to byla přítomnost bílého pláště hodnocena napříč všemi skupinami pacientů – zdánlivě jasný signál pro zdravotnické pracovníky, jak u svých pacientů vzbudit maximální pohodlí a sebevědomí.
Otázka vhodného oděvu pro lékaře však není tak jednoznačná, jak se zdá, jelikož desetiletí výzkumu ukázala, že ty, které posilují zdraví v bílých pláštích, s větší pravděpodobností obsahují mikroby, které by mohly být problematické ve zdravotnickém prostředí. Částečně je to proto, že oděvy mají dlouhé rukávy, což nabízí větší plochu pro shromažďování mikrobů – problém, který se zhoršuje tím, že se pláště obecně perou méně často než jiné typy oblečení. Ačkoli nebyla prokázána žádná definitivní souvislost mezi plášti s dlouhými rukávy a skutečně vyšší mírou přenosu patogenů, některé programy, včetně Lékařské fakulty VCU ve Virginii, přijaly dress code s oděvem pod lokty (BBE), aby tyto problémy minimalizovaly. Oblečení sice může dělat muže (nebo ženu), ale pokud jde o bezpečnost pacientů, široká veřejnost by měla přehodnotit svou představu o tom, jak by naši zachránci ve zdravotnictví měli vypadat.
